Bohužel si asi každý vzpomene, že v tomto roce se objevila v Evropě nákaza Covid-19, která sebou nesla i řadu omezení a nařízení. Tak jak se nákaza objevovala a mizela v jednotlivých vlnách, tak i státy různě reagovaly na tyto vlny. Od úplných uzavření hranic a ekonomik (lockdowns), tak přes povolení návštěv na základě negativních výsledků testů na C-19, očkovacích certifikátů , popř. po prodělání nemoci. Nošení roušek a respirátorů bylo asi nejmenší omezení.
Jelikož státy tyto pravidla a omezení byly schopny dávat v platnost ze dne na den, bylo velmi těžké plánovat jakoukoliv dovolenou. Především z důvodu případné karantény jak při příjezdu na dovolenou, tak i po návratu domů. Proto jsme se nakonec rozhodli vybrat Budapešť jako cíl dovolené, jelikož v případě jakékoliv změny v pravidlech bychom byli schopni sednout do auta a během několika málo hodin se vrátit do Česka.
Ubytování jsme našli klasicky přes booking.com, na ulici Károly körút. Kupodivu bylo za velmi nízkou cenu a přitom v centru města. Cesta uběhla rychle. Zvolili jsme cestu přes Beskydy na Slovensko, po D1 do Bratislavy a z Bratislavy dálnící až do Budepešti. Cestou nás nikdo nekontroloval, dálniční známky jsme měli koupeny přes internet, takže žádné komplikace cestou nebyly. V Budapešti je dost velký provoz a jezdí se tam i na můj vkus hodně agresivně. To je dost dobrá kombinace, když hledáte adresu v centru města a nejlépe i s možností zaparkovat. Nakonec se nám zdálo, že jsem se s tím popasovali až velmi snadno. Hned vedle v ulici jsme našli volné parkovací místo a podle dopravních značek tam bylo povoleno parkovat. Majitele se mi podařilo zavolat a za cca do 20 minut se objevil na skútru. Byl ovšem velice překvapen naším parkovacím místem a upozornil nás, že v centru Budapešti mohou parkovat pouze rezidenti. Na dopravních značkách se o tom nikde sice nepsalo, na některých internetových stránkách to bylo ale zmíněno. Jelikož jsem nechtěl riskovat pokutu nebo odtah, tak jsem ještě teda musel jet přeparkovat auto na velké odstavné parkoviště, které bylo vzdáleno několik zastávek tramvají.
Byt, ve kterém jsme byli ubytování byl velký, jednoduše zařízený. Sociální příslušenství nebylo sice na vysoké úrovní, ale ta poloha v centru vše vynahrazovala. Stačilo se podívat z okna a bylo jasné, že jsme v samém centru města.
Ještě v den příjezdu jsem se rozhodli udělat první výpravu do okolí. Vlastně to bylo spojeno s tím přeparkováním auta. Po ubytování jsme všichni nasedli do auta, zaparkovali auto v druhé čtvrti na odstavném parkovišti a z něj jsme se vydali pěšky zpět k bytu. Namířili jsme to samozřejmě k Dunaji a po nábřeží směrem do centra. Nejprve tedy jsme došli k Margaret Bridge (Markétin most) a od něj směrem k parlamentu. Most mimochodem není přímý, ale je lomený v úhlu 150° a spojuje nejenom oba břehy, ale i Markétin ostrov (Margit sziget).
Budova Maďarského parlamentu je úchvatná. Országház, v doslovném překladu Zemský nebo Státní dům, je jedním z národních symbolů Maďarska. Prošli jsme kolem této budovy, v každé části jsou obrovská sousoší, jako je István Tisza nebo II. Rákóczi Ferenc. Nechybí samozřejmě ani stráž.
Po prohlídce okolí parlamentu jsme pokračovali podél břehu Dunaje. Narazili jsem mimo jiné na památník Boty na dunajském nábřeží (Shoes on the Danube Bank), který vzdává hold židům, kteří byli zmasakrováni fašistickými maďarskými milicemi během druhé světové války. Obdivovali jsme Budínský hrad (Buda Castle) na druhém břehu Dunaje. Když jsme došli k mostu Széchenyi Chain Bridge, tak jsem se dali směrem k našemu ubytování. Cesta vedla parkem s Ruským kolem (Ferris Wheel of Budapest).
Strašně moc jsem si přál absolvovat tuto atrakci v noci. Ruské kolo snad se točilo do desáté hodiny večerní, takže bylo možné vidět noční město ze shora. Byl by to určitě nádherný zážitek. Navíc bylo tak blízko k ubytování, že ani nebyl problém jít domů a pak zajít až na poslední jízdu. Toto se však nepodařilo – a to z důvodu, který ovlivnil celou dovolenou nám všem. Po příjezdu do Maďarska mě totiž začaly bolet zuby. Většinou večer to bylo až tak neúnosné, že už jsem neměl sílu jít se svézt na Ruském kole 🙁 .
Na další den jsme naplánovali návštěvu Budínského hradu. Opět jsme se vydali pěšky k nábřeží Dunaje. Došli jsme ke koncertnímu sálu Vigadó. U něj se u tramvajové trati nacházejí sochy Kutyás lány a Little Princess Statue. O kousek dal socha umělce Ignáce Roskovics. Moc se mi líbí, jak takové solitérní sochy oživí město. Takto jsem došli opětovně k mostu Széchenyi Chain Bridge. Přes něj jsme se dostali na druhý břeh Dunaje. Hned za kruhovým objezdem je nástupní stanice zubačky.
Z důvodu Covid-19 byla bohužel většina památek zavřena. V hradu nebyla výstava, která by nás oslovila, tak jsem se rozhodli, že ho pouze obejdeme dokola. Jak jsme zjistili, tak velká část byla navíc v rekonstrukci.
Cestou k Matyášově chrámu (Matthias Church) jsme se naobědvali. Oběd byl super, ale bohužel mé bolesti zubů to nepřidalo, takže jsem vyhledal v této ulici i lékárnu, abych sehnal nějaké utišující léky na bolest. Lékárnice uměla anglicky, takže to nebyl naštěstí žádný problém. Každopádně bylo jasné, že zuby se jenom tak nevzdají. Začali jsme zvažovat i předčasný návrat domů. Auto ovšem bylo uzavřeno na odstavném parkovišti a díky státnímu svátku nebylo možné ho vyvést. To jsme věděli, jelikož nás obsluha upozornila, že během státního svátku je uzavřeno a nelze ani vjíždět, ale ani vyjíždět z něj.
Matyášův chrám jsme navštívili a vřele můžeme doporučit. Byl to jeden z nejimpozantnějších kostelů, které jsme zatím mohli navštívit.
Hned vedle kostela se nachází Rybářská bašta (Fisherman’s Bastion). Z její hradeb je nádherná vyhlídka na Dunaj, parlament a vůbec celou západní část města.
Nakonec tuto část města jsme opustili Vídeňskou branou a navštívili Európa Liget, což je vlastně park, kde většina evropských zemí darovala svůj strom. Večer jsme zakončili jak jinak, než večeří.
Budapešť se vyznačuje třemi hlavními zajímavostmi: památky, nejstarší metro v pevninské Evropě a samozřejmě lázně. Plán byl tedy navštívit Széchenyiho termální lázně, které se nacházejí v parku Városliget. Bohužel opětovně jsme narazili na komplikaci s Covid-19. V této době neexistovala možnost si zapůjčit některé propriety nutné ke vstupu do lázní. Tedy pro nás by to znamenalo, že bychom si museli koupit ručníky, koupelové boty, atd. Druhá možnost byla samozřejmě si alespoň část vzít svou, tedy zajet do bytu a vrátit se zpět. To by byla ale taková časová ztráta, že jsme to nakonec vzdali. Místo toho jsme si prošli celý park a nakonec navštívili Muzeum krásného umění (Museum of Fine Arts).
K cestě k lázním jsme využili metro. Budapešťské metro patří k nejstarším na pevninské Evropě (starší je pouze v Londýně). První stanice byla zprovozněna již v roce 1896. Proto trasu M1 stojí za zhlednutí.
V podvečer jsme se přesunuli k mostu Svobody (Liberty Bridge) vedle kterého je vyhlášená tržnice. Bohužel můj problém s bolestí zubu nezmizel, část obličeje jsem měl nateklou. Musel jsem neustále brát utišující prášky. Ačkoliv jsme měli zamluvené a zaplacené ubytování na ještě několik dalších dní, domluvili jsme se, že se vrátíme zpět do Ostravy.
Ráno jsme tedy zavolali majiteli bytu, že musíme se vrátit zpět do České republiky. Byl velice překvapen, ale nakonec přijel. Do jeho příjezdu jsme vrátili byt do původního stavu 🙂 a nakonec se s ním domluvili na slevě.
Nezbývá tedy než dodat, že po Covidu a se zdravými zuby se budeme muset někdy v budoucnu do Budapešti vrátit 🙂 .