Odjet společně na dovolenou během jarních prázdnin je stále obtížnější. Tomášovi na VŠ již běží letní semestr, Silva měla napilno v práci a o Egona je třeba se taky starat. Nastal tedy stejný scénář jako v minulém roce, že si s Honzou vyrazím sám do Španělska. Nakonec z toho vyšla Valencie, třetí největší město Španělska. Kritéria byla jasná – odlet buď z Vídně, Katowic nebo Krakowa, přímý let, destinace musí být u moře a nesmí to být Barcelona, protože tam Honza byl ze školou na podzim. Let jsem nakonec našel do Valencie z Krakowa, v pondělí brzo ráno tam a v pátek zpět.
Cesta do Krakowa byla špatná, v rychlém pruhu dálnice ležel sníh, cesta byla zledovatělá. Po příjezdu na letiště jsme pořešili týdenní parkování auta, prošli bezpečnostní kontrolou a po nějakém čase nastoupili do letadla. Letadlo bylo ale zasněžené, tak se musel dělat ještě “De-icing” a odletěli jsme s hodinovým zpožděním.
Ve Valencii nás přivítalo sluníčko a 20 stupňů. Na letišti je stanice metra a zelená trasa vedla rovnou k našemu ubytování. Trochu jsme se zdrželi s Honzou u automatů na lístky. Automaty byly staršího data a jejich používání nebylo zrovna intuitivní. Umožňovaly sice nákup lístků časových, jednotlivých jízd, platby hotovosti i kartou. Mimochodem kartou šlo platit pouze kontaktně, takže cestovatel s bankovní kartou uloženou v telefonu neuspěje. Koupil jsem dvě jednotlivé jízdy a výsledkem byl jeden lístek s dvěma jízdami, což nám nepomohlo, protože bychom se nedostali s Honzou přes turniket. Tak jsme si koupili totéž ještě jednou s tím, že se během týdne ještě projedeme metrem.
Cílová stanice byla Aragó. Ubytovat jsme se mohli až po 3. hodině, ale my byli tam již po jedenácté. Každopádně jsme šli prozkoumat situaci. The Little Corner B&B se nachází vedle fotbalového stadionu. Jeho součástí je malá kavárna, která byla ještě otevřena. Honza objednal tedy snídani a já se zkusil zeptat, zda se nejde ubytovat dříve, ať se nemusíme tahat s taškami po městě. Byli maximálně ochotní, umožnili nám se ubytovat dříve.
To počasí bylo oproti situaci v Krakowě natolik odlišné, že nás to táhlo k moři. Bylo to asi 4 km daleko, ale řekli jsme si, že to dáme pěšky. Pláž je široká. Na ní navazuje promenáda s palmami a ulice s výstavním vilami. Mezi sídlištěm a právě těmito vilami se nacházela zástavba, která nebyla až tak výstavní. Některé domy se sice rekonstruovaly, ale řada z nich byla v žalostném stavu, což na lokalitu – blízko moře – bylo dost zvláštní.
Po pláži jsme ušli cca půl kilometru k restauracím, kde jsme si dali oběd. Já čerstvou rybu a Honza pikantní brambory. Po dobrém obědě jsme se vrátili k našemu hotelu s fotbalovým stadionem. Mimochodem, byl celou dobu zavřený, zápas byl plánovaný až na sobotu, takže obava z hluku byla zbytečná.
Došli jsme na náměstí ke katedrále, navštívili basiliku, dali jsme si v nějaké boční uličce dobrou večeři a vrátili se zpět na hotel.
Většinou jsme se v podvečer vraceli na pokoj, chvilku jsme oddechli a večer jsme opět vyráželi do centra města. Cesta do centra vedla přes bývalé koryto řeky. V roce 1957 postihla Valencii povodeň, načež se město rozhodlo přesměrovat řeku jižněji od města a bývaleé koryto předělat na park. V parku jsou jenom stezky a zeleň, ale i řada jezírek, hřišť, dětských parků apod.
Výhodou našeho ubytování bylo, že bylo včetně snídání. Protože není nad to se ráno pořádně najíst. V ten den jsme se rozhodli, že začneme prohlídkou Mercat central, neboli Centrální tržnicí. Je to nádherná budova s řadou stánků – od zeleniny počínaje, přes šunky, sýry a čerstvými rybami konče. Vše bych chtěl ochutnat, vlastně ne vše, ale většinu 🙂
Z tržnice jsme se vydali znovu ke katedrále, tentokrát za dne. Byla otevřena věž, na které je umístěn hlavní zvon. Cesta nahoru znamenala zdolat 207 kamenných schodů, které ovšem byly dost vysoké. Nahoře jsem měl málem infarkt a Honza dvakrát musel čekat a já jsem marně hledal kyslík ve svých plících. Výhled na město ale za to stál. Nahoře byly dvě třídy školáků, se kterýma jsme měli “to štěstí” jít zpět dolů.
Jak jsem se zmínil výše, město z koryta řeky udělalo park. Jedná se o jeden z největších parků v Evropě. Proto na prozkoumaní je nejlepší vzít si nějaké přibližovadlo 🙂 – my jsme si vybrali elektrickou koloběžku. Je třeba si uvědomit, že délka je asi 9 km. My jsme vyráželi z centra nejprve směrem na Biopark a pak jsme částečně přes město a částečně parkem dojeli až na druhou stranu k L’Oceanogràfic centru. Nejvíce nás asi uchvátila architektura Museu de les Ciències, L’Hemisfèric a především budova Palau de les Arts s levitující střechou. Celkem jsem ujeli na koloběžkách ten den 17 km.
Večer jsme si znovu zašli do centra na náměstí Plaça de la Reina na večeři, kterou jsme zapili španělskou Sangrií. Na náměstí Plaça de l’Ajuntament, kde se nachází mimo jiné i radnice, začali stavět dřevěné sochy. Ty jsou součástí oslav Las Fallas. Tyto svátky se konají na počest svatého Josefa, patrona truhlářů a tesařů. Oslavy provází i každodenní petardová show ve 14 hodin. V tuto dobu se uzavírá celé centrum pro dopravu, přichází tisíce lidí, kteří sledují petardy a ohňostroj. Jednotlivé sochy jsou hodnoceny a až na vítěznou jsou všechny poslední den spáleny. Sochy jsou rozmístěny na více než 100 místech v celém městě.
Ve středu jsme vyrazili do L’Oceanogràfic centre. Jedná se o jedno z největších mořských akvárií v Evropě. Většina vodních nádrží je pod zemí. Na povrchu se nachází jezírka, voliéry s vodním ptactvem, popř. želvy. Samozřejmě je tam i delfinárium. Bohužel jsem se nepodíval na časy představení a ranní představení jsme nestihli. Další bylo až ve čtyři odpoledne, ale my jsme měli ještě lístek do muzea a do 3D kina – nebylo možné vše stihnout.
Centrum má snad 14 pavilonů, liší se samozřejmě druhy moří, od středozemního, přes tropické oceány a konče ledovými oceány s tučňáky. Asi nejlepší, kromě představení s delfíny, jsou tunely, kterými návštěvníci procházejí a všude kolem je voda a žraloci.
Museu de les Ciències neboli muzeum vědy nás zklamalo. Ta budova je úchvatná, ale vnitřní expozice vůbec nedosahuje kvalit budovy. Jakoby vedení muzea nevědělo, co tam vlastně vystavit. Je zde mnoho nevyužitého místa a expozice neměla náboj.
Asi největší vzrušení bylo, když jsme si v restauraci dali oběd a vedle nás si sedla paní v důchodovém věku. Paní si dala oběd a ačkoliv se domlouvala s obsluhou na čaji, tak se zničeno nic sebrala a odešla. Číšník jí běžel dohnat, protože nezaplatila. Jeho kolegyně zatím zjistila, že paní nechala 5EUR vedle misky, což ale bylo o 90 centů méně, než to jídlo stálo. Číšník jí nedohonil.
Na pět hodin jsme měli vstupenku do 3D kina L’Hemisfèric. Uvnitř futuristické stavby se nachází kupole, která slouží jako projekční plocha. V kině se vlastně leží a sleduje se celá kupole, na kterou se promítá film. Návštěvníci dostanou 3D brýle a sluchátka, kde lze přepnout jazyk, takže Honza si nechal Španělštinu, já raději přešel do Angličtiny. Ačkoliv se zdá, že sál je malý, tak počet míst je dost velký. S námi šlo na představení několik školních tříd. Film byl o pravěkém vývoji ptáků. Film dostal úplně jiný rozměr se sledováním se Španěly. Ti celou dobu všechno komentovali a občas i tleskali – třeba, když se v titulcích objevilo jméno filmu 🙂
Ve čtvrtek jsme zvolili Hop-In Hop-Off autobus. Máme už zkušenost z jiných měst a zdá se nám to jako vhodná volba , jak se pohybovat po městě. Lístek se kupuje na 24 hodin, může se kdykoliv vystoupit a kdykoliv nastolit. Autobus většinou jede po trase nejdůležitějších památek ve městě. Zašli jsme na zastávku č.1 a vystoupili ihned na další zastávce u býčí arény. Bohužel to byla chyba, jelikož aréna byla zavřená, autobus odjel a další jel až za cca necelou hodinu. Zašli jsme si tedy na nádražími, koupili pití a opět jsme se vrátili k první zastávce. Mimochodem ta ohrada na první fotce slouží jako odpaliště petard během Las Fallas oslav.
Následně jsme se autobusem přesunuli k přístavu. Chvilku jsme prošli marínou, podívali se na kluky, jak jezdili na prknech v moři. Mimochodem přístavem vede závodní draha F1.
Další zastávkou byl Bioparc Valecia -je to 10hektarový zoo park. Návštěvníkům nabízí možnost se přiblížit ke zvířatům bez viditelných překážek. Zvířata zde žijí ve skupinách svého druhu s jinými kompatibilními druhy, tak jako v přírodě.
Nikdy bych si nemyslel, že ZOO může být jeden z vrcholných zážitků z návštěvy města. Já i Honza jsme byli maximálně uchvácení jednou části Bioparcu. Jednalo se o výběh hrochů, resp. možnost vidět hrochy pod vodou v jakémsi akváriu s rybami, které jim čistili kůži. Ta ladnost pohybu tunového zvířete v čisté vodě s rybami byla úchvatná.
A jelikož už jsme měli hlad, tak jsem si v místní jídelně dali jídlo. Ptáci sice vypadali, že nám to chtějí sníst, ale ubránili jsme se 🙂
Nadešel poslední večer před odletem domů. Chtěli jsme si večeři užít, tak jsme opět vyšli do centra města a nakonec jsem se usadili na zahrádce restaurace na náměstí Plaza Lope de Vega. Já si dal lososa, Honza zvolil maso ze svíčkové. K tomu nám hráli pouliční “umělci”.
Jinak v řadě restaurací jsem už nedostal jídelní lístek, ale QR kód. Ten si člověk načte v telefonu a může si zvolit, zda chce číst jídelní lístek ve španělštině nebo např. v angličtině.
Odlet jsme měli už v šest hodin ráno. Jelikož je vhodné být o necelé dvě hodiny dříve na letišti, tak jsme narazil na problém – tak brzo metro ve Valencii nejezdí. Naštěstí šel objednat taxik Uber. Řidič byl na minutu přesně u vchodu hotelu a dovezl nás přímou trasou k letišti. Let byl klidný, když paní za námi se udělalo slabo. Letušky celou dobu letu paní sledovaly, přišel se k nám podívat i kapitán. Jenom jsem doufal, abychom kvůli ní nepřistáli na jiném letišti, např. už ve Vídni, což by byla komplikace. Nakonec vše dobře dopadlo a my se vrátili do Krakowa. Za hodinu a půl jsme se vítali s Tomášem a s Egonem doma 🙂
