Asi nemohu začít jinak, než slovem Covid-19. Nebezpečí nákazy virem a především nejistota související s uvolňováním cestování do zahraničí, možné komplikace během cesty a případná karanténa po návratu nás vedly k hledání pobytu v Česku. Už jsme vyzkoušeli služby booking.com a airbnb.com, zajišťovali jsme ubytování přes cestovní kanceláře, popř. měli karavan a obytné auto. Nikdy jsme si však nepronajali celou chatu. Hledali jsme tedy v Beskydech a v Jeseníkách. Volných nabídek nebylo mnoho. Nakonec s velkým štěstím se nám podařilo zajistit chatu v Lipová-Lázně (https://www.chalupyuvleku.cz/cz/m/chalupa-u-vleku-i/) .
Termín však trochu kolidoval s mým kurzem na motorce “Učme se přežít”.
Takže Silva vyjela s kluky a se psem dříve autem a já měl v plánu dojet v podvečer na motorce. Využili toho alespoň k prozkoumání okolí chaty, zatímco já jezdil v dešti na cvičišti a zkoušel dělat úhybné manévry a krizové brzdění. Po skončení kurzu jsem vyrazil směrem Opava a Bruntál. Ještě v Bruntále bylo po ranním dešti obstojně, ale za Karlovou studánkou začalo pršet, že jsem slušně prokřehnul. Dobře, že Tomáš už na chatě topil v krbu.
Druhý den ráno jsme se vydali směrem k chatě Miroslav. Bohužel z cesty se nedalo vůbec sejít. Po několikadenním dešti bylo vše podmáčeno, louky byly nevysečené a plné vody. Jeseníky i tak mají své kouzlo.
Ubytování bylo nádherné a v dobrém místě. Nad námi Lipovské stezky, neboli singletrack trail v lese. V zimě funguje několik menších sjezdovek u chaty Miroslav a skibus stoji dole. A do města k lázním taky nebylo daleko. V chatě byl k dispozici ping pong, vířivka, prostorná kuchyň, velice slušná koupelna a především wifi 🙂 . Vše bylo oploceno, takže i psa jsme mohli v klidu pustit na zahradu bez obavy, že by se zaběhl.
Odpoledne jsme se vydali směrem k lázním. Vzali jsme to oklikou kolem nádraží a zpět říčky Staříč. Nikdo nefotil, tak nemáme ani jednu fotku lázní, pouze je několik záběru na videu. Lázně si asi prošly obdobím chátrání, pak to vypadalo na nekvalitní opravu (řada lázeňských domů by potřebovala opět drobné opravy) a některé nemovitosti se rekonstruují v současné době.
Počasí si s námi zahrávalo. Střídaly se deštivé dny se slunnými. Pokud bylo hezky, tak jsem toho využil a jel se projet na motorce za poznáním okolí. A jelikož jsem si dal cíl zkusit zajíždět do výběžků České republiky, tak jsem vyrazil přes Jeseník, Javorník do Bílé vody a kousek za hranice před Złoty Stok. Následně jsem zkusil se dostat přes Javorník kousek za hranice u obce Travná. A zpět jsem se vracel druhou stranou přes Vidnavu.
Na další den zase byla předpověď počasí špatná – jak jinak, mělo pršet. Tedy rozhodnutí padlo na Javorník a návštěvu zámku Jánský vrch. Absolvovali jsem dva okruhy, tedy jak zázemí zámku, tak i reprezentativní prostory. Zašli jsme na oběd a jelikož byl svátek sv. Jana, tak jsem si vyběhl ještě jednou schody na nádvoří do cukrárny s vynikajícími makronkami 🙂 pro Honzíka.
Asi by bylo neodpustitelné být na motorce v Jeseníkách a neprojet si Červenohorské sedlo. Z Lipová-Lázně jsem to vzal na Ostružnou, Jindřichov, Hanušovice a přes Kopřivnou na sedlo. Nahoru nádherný asfalt, široké vracečky. Doopravdy nádherný zážitek.
Den před návratem si Silva prošla s kluky ještě Jeseník a navštívila jeskyně Na pomezí. Já hlídal Nera na chatě a užíval si zbytku dovolené.