Když se dívám zpětně na poslední dovolené z roku 2020, tak všechny byly ovlivněny šířením nákazy Covid-19. Bohužel ani v roce 2021 tomu nebylo jinak. Pravděpodobně bychom nezvolili tuto lokalitu pro naší dovolenou, nebýt Covidu. Prostě jsme se doma domluvili, že zůstaneme v České republice a to ze dvou důvodů. Jedním je samozřejmě vyvarovat se komplikacím s testy a případnou karanténou. Druhým důvodem bylo, že utracením peněz za ubytování, stravu, památky apod. podpoříme českou ekonomiku, která už tak dostala díky tzv. lockdownu zabrat.
Vybrali jsme tedy oblast Chebu a Aše, jelikož nikdo z nás v této části republiky doposud nebyl. Volba padla na penzion Seeberg (https://www.seeberg.cz/). Romantika 🙂 – penzion vedle hradu. Pobyt jsme měli objednaný od soboty do soboty.
Cestou na pumpě u Vyškova zaujalo Tomáše BMW, zatímco starší generace doplňovala kofein.
I když se vlastně jelo přes celou republiku, tak čas jsme měli dobrý, nikde nebyly kolony, či jakékoliv jiné zdržení. Nejprve řídil Tomáš a po čase jsem ho vystřídal. Dobrého času jsme využili k zastavení v Karlových Varech. Na oběd jsme si zašli do Španělské restaurace SABOR Mediterraneo (https://sabor.cz/) – museli jsme jí navštívit, když Honza studuje na Španělském gymnáziu 🙂 . Restaurace se tvářila luxusněji, porce a cena tomu odpovídala. Nemohu napsat, že by to nechutnalo, ale zažil jsem určitě lepší kulinářský zážitek. Po obědě jsme se přesunuli k řece Teplá a po jejím nábřeží došli k Vřídelní kolonádě. Podívali se na vřídla, koupili jsme si oplatky a šli zpět k autu. Ještě nás čekalo pár kilometrů do penzionu.
Poslední kilometry k penzionu byly na šíři jednoho auta. Přece jenom je to cesta, která vede ke středověkému hradu. Aniž bychom to tušili, a jak pro nás obvyklé, na hradě se konaly slavnosti. Což znamenalo, že před hradem bylo na louce plné odstavné parkoviště, velký provoz, zákazové značky pro vjezd k hradu a tím pádem i k hotelu a penzionu. Sice jsem zákazem projel, ale nahoře bylo plno a to jak lidí, tak i volných míst k parkování. Chvilku jsem to nechal na místě pro nabíjení elektro aut (nic proti nim nemám 🙂 ), následně jsme zablokoval nějaké hosty. Až večer jsem to tedy přeparkoval na rozumné místo, kde jsme nikomu nevadili.
Každopádně jsme se šli podívat k hradu a dohodli jsme se, že prohlídku hradu si necháme na jiný den, kdy bude více času. Přece jenom už bylo v podvečer.
Následujícího dne Silva vymyslela výlet do Národní přírodní rezervace SOOS. Jedná se o rašeliniště a slatiniště o rozloze přes 220 ha. Přes tuto oblast vede cca 1,5km dlouhá stezka, kde je možno sledovat řadu vyvěrajících minerálních pramenů a je možno sledovat i unikající oxid uhličitý. Kolem rezervace je i úzkokolejka. Zajímavostí je, že za cca dva měsíce došlo na této dráze k nehodě, kdy vagón i s posádkou vykolejil a byla to nehoda se zraněním.
Z rezervace SOOS jsme se přesunuli do Františkových lázní. Dle mého názoru, nejhezčí lázně z těch tří – Karlovy Vary, Mariánské lázně, Františkovy lázně. Samozřejmě není tam Gorkého kolonáda, ale malé klidné a krásné lázně. Mimochodem v parku byla instalace stojanů, na kterých bylo ohromné množství kreslených vtipů – dost dobré to bylo 🙂
Nedá se říct, že bychom o této dovolené odpočívali. Stále jsme chodili pěšky, běžně každý den jsme měli přes 20 tisíc kroků. Tedy většinou i po návratu z výletu jsme šli se podívat do okolí penzionu. Mimo jiné tam byla farma s ovcemi, a lamami. Na jedné mýtině za lesem jsme objevili výběh prasat. Zrovna měli siestu, ale i tak jsme měli z nich dost respekt.
Nezmínil jsem se o pizzerii, která byla v penzionu. Hlavní kuchař byl ze Slovinska. Nikdy jsme neměli lepší pizzu, než na Seebergu. Obsluha byla vynikající, vždy nám rezervovali stůl, popř. se snažili nějaký uvolnit pro nás. Přece jenom návštěvníku hradu bylo dost i během týdne a měli stále plno. Vždy jsme se celý den těšili na večerní posezení v pizzerii, jídlo a polotmavé pivko.
Cestou na Loket jsme míjeli Sokolov a především vytěženou hnědouhelnou pánev. Nikdy jsme to na vlastní oči neviděli, záběry byly k vidění x-krát v televizi, ale reálný pohled je impozantní. Je to obrovské množství zeminy, které byl schopen člověk někde odvézt. Ta část krajiny je totálně zdevastovaná. Škoda samozřejmě zničených vesnic a částí měst. Na druhou stranu příroda je všemocná a myslím, že si s tím časem poradí.
Cílem dne byl hrad Loket. Je vidět, že turistika sebou přináší dost peněz do pokladny města. Je to vidět upraveným náměstím, hradem, i okolím řeky Ohře. Hrad jsme prošli celý, tedy včetně sklepení se strašidelnou expozicí, nádhernou vyhlídkou z věže a středem hradu s komentovanou prohlídkou svéráznou slečnou v zelené róbě a s fialovými vlasy.
Silva vymyslela návštěvu rezervace SOOS, já tedy zase návštěvu nejzápadnějšího trojmezí, tedy hraniční bod České republiky a dříve východního a západního Německa. Dnes tedy “pouze” Bavorsko, Sasko a Česko. Ten, kdo má rád procházky krajinou, kde nepotkává tisíce turistů, tomu vřele doporučuji tuto část Česka navštívit. Potkali jsme minimum lidí. Celou dobu jsem samozřejmě přemýšlel, jak tvrdý režim muselo tato hranice s NSR mít. Po hraničních plotech už zde není žádná stopa, možná je to škoda, že nenechali jako vzpomínku alespoň 100m. Každopádně krajem Německého území jsme prošli do osady Pabstleithen a pak zpět přes hranici na Trojmezí k autu.
Takže jsem vzal rodinu i do zahraničí! 🙂
V podvečer nám zůstalo ještě trocha sil, takže jsme konečně uskutečnili prohlídku hradu Seeberg. Měli jsme to se soukromou přednáškou s ochutnávkou na téma středověká kuchyně, paní kuchařka na nás udělala dojem.
Další den ráno jsme zvolili návštěvu hradu Vildštejn. Malý hrad, který je vlastněn a opravován soukromým vlastníkem, není až tak z pohledu rozsahu prohlídky zajímavý. Vlastník se ho snaží využít i pro podnikatelské aktivity, takže v jeho útrobách jsou i prostory pro ubytovaní, restaurace nebo konferenční místnost. Je tam i pěkná výstava historické hasičské techniky. Díky pronájmům sálu a restaurace se nemůžeme divit, že hrad navštívilo řadu osobností, kteří jsou zobrazeni na fotografiích u vstup do restaurace. Co mě ale dostalo, že tento hrad navštívil jeden z nejbohatších lidí planety! Podívejte se na polohu hradu, kde se nachází, co je kolem něj a věřte, že na tomto hradě byl samotný Bill Gates! Zajímalo mě samozřejmě, jak se tam dostal. Byl tam na pozvání firmy Hewlett Packard.
Náš plán byla návštěva Chebu, ovšem před tím jsme ještě vyšli na Bismarckovou rozhlednu. Kamenná stavba uprostřed lesa na kopci s výhledem na Německo.
Myslím, že na prohlídku Chebu je nutno mít více času, který jsme ale neměli. Zaparkovali jsme u přehrady na řece Ohři, jejíž hráz je vlastně přímo v Chebu. Vydali jsme se kolem Ohře do centra města. V okolí řeky je klidová zóna pro procházky, trochu dále jsou pak sportoviště. Obešli jsme Chebský hrad s Černou věží, podívali se na náměstí a vraceli se zpět.
Mě osobně se nejvíce líbila Klášterní zahrada. Dost bizarní je, že na jejím konci je pozemek asi Státního okresního archívu, který ovšem má společnou zeď s Františkánským klášterem. A na takovém místě jsou ukryty sochy Lenina, Fučíka a socha Pohraničníka.
A když už jsme navštívili Karlovy Vary a Františkovy Lázně, tak už je povinnost vidět i Mariánské Lázně. Psal jsem výše, že se mi líbily Františkovy Lázně, ale ten “top” je určitě Zpívající fontána a Gorkého kolonáda. Toto se prostě musí vidět.
Cestou zpět z Mariánských Lázni se nachází zámek Kynžvart. Velmi vkusně opravený zámek s luxusním okolím včetně golfového hřiště. Zámek byl reprezentativním letním sídlem kancléře Metternicha. Jeho osoba a rodina tedy určuje základní nosnou linii celé prohlídky.
Nikdo večer se mnou nechtěl jít na noční procházku okolo hradu Seeberg. Tak jsem nakonec šel sám s foťákem.
Poslední den dovolené už byl kritický. Ne, že bychom měli ponorkovou nemoc, ale v okolí jsme navštívili asi ty nejznámější památky a města – nevěděli jsme, co podnikneme. Nakonec jsme se dohodli, že obejdeme přírodní rezervaci Amerika. Navštívili jsme pozorovatelnu vodního ptactva, prošli kolem kempu do předměstí Slati Františkových Lázní. Tam jsme navštívili soukromé Auto-moto muzeum. Vřele doporučuji. Sbírka obsahuje jak “socialistické” Trabanty, Wartburgy, tak prvorepublikové Mercedesy. Je tam řada motocyklů Jawa a raritní kus Škodovky, kterou nemá ve svých sbírkách ani samotná Mladá Boleslav. Pokračovali jsme přes Komorní hůrku a Klest zpět k rybníku Amerika.
V den odjezdu už nezbývá nic jiného, než si udělat památeční foto ma penzion s hotelem, kde jsme strávili dovolenou roku 2021.
Video: