Kluci chtěli jet k moři, jelikož minulý rok nebyli. Chorvatsko nás moc nelákalo tento rok, Francie nebyla ve výběru, na severu je prý moře studené, tak zbyla Itálie :-). Původně jsme chtěli dojet na jih Itálie, až k Sicílii. To bych si musel ale vzít 14 dnů dovolené, jelikož na “jeden zátah” to nechci jet a museli bychom někde cestou přespat. Další omezení je, že nemáme rádi obrovské pláže, kde je 50 řad lehátek a celá pláž měří 2km. Náhodně jsem tedy začal hledat vesnice mezi La Spezia a Janovem. Našel jsem nakonec vesnici Moneglia, která se nachází severně od národního parku Cinque Terre.
Cesta z Ostravy je delší a je třeba si jí trochu zpestřit. A jelikož trasa vede kolem Maranella, no tak to se musí navštívit Muzeum Ferrari. Vyjeli jsme brzo z Ostravy, vlastně už před půlnocí. Proto jsme stáli první před zavřeným vchodem, ale otevírali za 10 minut – to se vyplatí počkat. Cestou jak do, tak i z muzea nás neustále oslovovali “naháněči” s nabídkami svezení ve Ferrari. 150EUR je ale dost, navíc nebylo jasné jak dlouho kam se vlastně pojede. Tak snad někdy příště. Muzeum nemělo chybu a nejlepší exponát? No přece Ferrari FXXK 🙂
Odpoledne jsme dorazili do Moneglie. Hotel jsme našel ihned, domluva s paní v recepci byla v pohodě. Doporučuji v těchto vesnicích objednávat s ubytováním i parkoviště. Ještě, že jsem to objednal. Nedovedu si představit tam hledat volné místo. Malé uličky, většinou plně obsazené. Paní měla dost problém s Octavií Combi, pořád něco říkala o velkém autě. To jsem pochopil až v podzemní garáži. Byla dost stísněna, problém tam byl i vjet. I když jsem dorazil auto až ke stěně, tak kolmo zaparkované auto mělo problém vyjet, prostě jsme dost čouhali do prostoru.
Pohled z pokoje byl úžasný. Ihned jsem se vybrali na pláž. První šok byl rozpálený tmavý písek. Skoro se nedalo chodit boso po něm, hrozilo to popáleninami :-). Ale moře bylo SUPER. Večer jsme se šli projít po Moneglii. Honza začal hledat suvenýr…
Itálie není Chorvatsko. Většina pláží je soukromá a ty veřejné jsou malé úzké kousky. Ty soukromé jsou se slunečníky, s lehátky, každý večer je prosíván písek, někdy je písek i skropen vodou. Takže jsem objednal na celý týden jedno místo.
Večer to v Moneglii žilo, dá se říct, že až po půlnoci byl klid. Majitel hotelu mi doporučil cestovat do Cinque Terre vlakem. Nádraží bylo cca 5 minut pěšky od hotelu. Malé nádraží, kde ve vstupní místnosti byly dva automaty na jízdenky a pak různě po nádraží byly umístěny znehodnocovače na jízdenky. Na východní straně Moneglie byl jakýsi zbytek pevnosti s výhledem na celé městečko.
Jedna z pěti vesnic parku Cinque Terre je Riomaggiore. Dali jsme na doporučení a použili vlak. Nebyl ani tak problém koupit jízdenky přes automat ve vestibulu, který uměl akceptovat i bankovní karty, ale problémem se stal znehodnocovač jízdenek. Měl čtečku 2D čárových kódů, tak i štěrbinu pro vložení jízdenky, ale nic nedělal. Vlak již přijížděl, tak jsme nastoupili. V Riomaggiore na peronu byl zrovna průvodčí a jiným turistům uděloval pokut každému po 50 EUR za neplatně označenou jízdenku – uff to jsme měli štěstí.
Nevím přesně, ale odhaduji, že Riomaggiore je jedna z největších vesnic Cinque Terre. Všechny tyto vesnice jsou vždy vsazeny mezi kopce, takže když zastaví vlak na nádraží, tak se musí projít tunelem do vesnice. Ten byl vyzdoben různými obkládačkami a mozaiky vytvářely různé obrazce. Vyšli jsme nahoru ke zbytku pevnosti, odkud byl nádherný pohled na okolí, včetně stezky do vesnice Manarola. Dole v přístavu kluci skákali ze skal do moře a turisté obdivovali jejich odvahu.
Manarola je malá vesnička taktéž umístěna mezi dva kopce a částečně je na nich postavena. Dole u moře je malý přístav, v dnešní době obležený koupajícími se turisty. Všech pět vesnic Cinque Terre by se mělo dát projít pěšky. Ovšem turistické cesty podél pobřeží jsou buď zavřeny z důvodu spadlých kamenů nebo vedou strmě přes kopce, což při teplotě 38 C není idylická procházka vnitrozemím. Zajímavé je, že stezka je zpoplatněna.
Jeden den jsem obětoval procházce po Moneglii za dne. Hlavní tepna přes Moneglii vede po starém železničním viaduktu. Původně totiž byla železniční trať mezi Janovem a La Spezii jednokolejná. Na konci 20.století udělali novou dvojkolejnou trať dále od moře a stará trať se používá pro osobní auta. Celá trasa se skládá ze soustavy tunelů a dá se říct, že délka tunelů převyšuje délku otevřených úseků. A jelikož tyto tunely jsou úzké, tak i doprava pro osobní auta je regulována semafory a v pravidelných intervalech se mění směr v tunelech. Takový semafor byl pod okny hotelu a bylo zajímavé sledovat řazení aut, předbíhání motorkářů a následně jejich prudký start.
Moneglie má chráněnou pláž vlnolamem. Na jednu stranu tedy chybí vlny, na druhou stranu dno je písečné, s nízkým sklonem, ohřáté na tu správnou teplotu. Uprostřed města během dne moc lidí není, obchůdky jsou zavřené během poledne a až v podvečer ožívá celé centrum.
Posledním výletem byla cesta vlakem do Monterosso Al Mare. Musím se zmínit, že už jsem uměl nejenom kupovat jízdenky, ale i označovat je ve znehodnocovači. Veškerá finta byla v tom, že štěrbina na jízdenku byla 2x tak širší než jízdenka a jízdenka se musela vložit tak, aby se dotkla levého rohu. Jak jednoduché :-).
Monterosso má novou a starou část, do té staré se musí jak jinak – malým tunelem. Zrovna tam probíhal trh, kde se dalo nakoupit od oblečení, přes ovoce, zeleninu, maso,sýry až po sedačku do obýváku.
Zkusili jsme přejít z Monterossa do Vernazzy pěšky. Bohužel stezka vedla vnitrozemím kolmo přes kopce mezi vinicemi. Byly to souvisle schody několik stovek výškových metrů. V tom vedru v pravé poledne to nešlo a nakonec jsme se vrátili zpět do Monterossa.
Poslední večer jsem šel s Tomem se ještě jednou podívat na západní část Moneglie. U moře jsem vzali jeden nádherný balvan prorostlý žulou a odnesli jsme ho na pokoj. Dnes je na zahradě u nás v Ostravě jako vzpomínka na Itálii.
