Vyjeli jsme ráno a naším cílem bylo dojet do Hamburku. Jednalo se vlastně o nejdelší plánovaný přejezd, něco málo přes 800 km. Měl jsem docela strach z cesty přes Polsko. Nejpomalejší úsek byl dojezd na dálnici z Ostravy ke Gliwicím. Poté se najelo na dálnici a vlastně jsme po ní dojeli až do Hamburku. Byli jsme příjemně překvapeni, dálnice neměla vyjeté koleje, nebyla samé díry, do “kvalit” české D1 měla daleko. Prostě kvalitní asfaltový povrch. Pouze na jednom úseku se platilo mýtné a to v přepočtu cca 60 Kč. Cesta příjemně ubíhala. Jediná škoda je, že z dálnice není nic vidět. Jede se po rovině, často lesem, takže z Polska toho jsme moc nepoznali. Bylo vidět, že již začala houbařská sezona. Na řadě míst u krajnice byli prodejci a nabízeli houby a další lesní produkty.
Dálnice volně překročila hranice s Německem, na navigaci občas zmizel údaj o omezené rychlosti a mohlo se tedy beze strachu přidat nad 150 km/h :-). Přibližně 60 km před Berlínem si Silva všimla něčeho čnícího nad okolním lesem vedle dálnice. Měli jsme dobrý čas, takže jsme se rozhodli, že to prozkoumáme.
Tropical Islands je šílená stavba na bývalém letišti. Je to doopravdy obrovské. Když jsem viděl přes stěnu létat balón s košem, tak si člověk uvědomí, jak je to velké. Vzali jsme si plavky a šli vyzkoušet teplotu vody. Bohužel u hlavního vchodu se ukázalo, že fronta na vstup je obrovská, cca 100 m a lidi stáli ve trojstupu. Bylo to na hodinu čekání. Tedy jsme pokračovali dál v cestě.
Do Hamburku jsme dorazili cca kolem čtvrté odpoledne. Hotel jsme měli zarezervovaný přes booking.com, tedy stačilo ho pouze najít. S navigací to dnes není až tak složité. Ulice Steindamm byla nedaleko nádraží, hotel se jmenoval Hotel Lumen am Hauptbahnhof. Dost to tam žilo. Na ulici byly převážně obchody a restaurace, převážně Turecké s kebaby. I obyvatelé byli převážně Turci, Indové a černoši. Pokoj byl sice s oknem do světlíku, ale čistý, sociální zařízení po rekonstrukci, nebyl žádný problém s ubytováním a s domluvou. Museli jsme samozřejmě pořešit co s autem, jelikož na ulici před hotelem byly parkovací hodiny. Nakonec jsme vzali hotelovou garáž. Byla v jiné ulici a malá, pod zemí s malým vchodem, se šíleným sjezdem, ale autu se po celou dobu nic nestalo.
Ještě v podvečer jsme vyrazili na procházku městem. Kapitalismus v Německu znamená, že v neděli asi odbory nepovolují občanům pracovat, takže všechny obchody a dokonce i restaurace jsou zavřené. Zjistili jsme, že tento zákaz buď neplatí nebo ho nedodržují pouze turecké restaurace u našeho hotelu a nejbližší restaurace u nádraží. Díky za ně, jinak bychom se ani nenajedli. Naše první cesta vedla přes nádraží krajem starého města k přístavu. Až tady jsme si uvědomili, že Hamburk je skoro 100 km od moře. Ačkoliv všichni víme, že se zde vykládají velké kontejnerové lodě, tak moře v Hamburku není a všechny ty lodě musí doplout vlastně do vnitrozemí.
Na Hamburku je vidět kapitál tohoto přístavního města. Město si může dovolit nádherné architektonické budovy, u staré zástavby vkusně dostavěné nové budovy, kdy na první pohled nejde poznat, že se jedná o novou stavbu. Takto je u starých skladů např. dostavěn dům, který nejde poznat od původních a přitom se jedná o parkoviště. U kanálu Sandtorhafen/Traditionsschiffhafen nejsou postaveny ani dva stejné domy, každá stavba je jedinečná a celé to završuje jedinečná stavba ve tvaru vlnobití Philharmonic Hall.
Druhý den pobytu v Hamburku bylo pondělí. Konečně byl vidět život i v centru města, v jeho hlavní obchodní ulici Mönckebergstraße, která vede k radnici. Radnice je nádherná, stoji na několika stovkách pilířů, je přístupný vestibul a je možno zakoupit i prohlídku dalších prostor. Nakonec jsme se vrátili k nádraží, odkud vyrážejí dvoupatrové vyhlídkové autobusy. Průvodce střídal mezi němčinou a angličtinou, měl stejný přízvuk v obou jazycích a někdy byl problém vůbec zachytit okamžik, kdy změnil jazyk. Autobus projel kolem umělého jezera Außenalster, projel centrem, navštívil čtvrť St.Pauli a vrátil se zpět starým přístavem k nádraží. Plně doporučuji toto absolvovat, za krátkou dobu poznáte celé město, a bez bolavých nohou. Po projížďce jsme se vrátili do přístavu a podívali se díky tunelu, ve kterém i auta musí sjet výtahem dolů, na druhý břeh Labe. Tam ovšem nic není k vidění, tak jsme nakonec nastoupili na vyhlídkovou loď, která nás vzala do kontejnerového přístavu, pak k Philharmonic Hall a zpět.
V úterý nás čekal přesun do Kodaně. Na cestě nás zastihl déšť. Když jsem na jednom odpočívadle vyšel z auta, venku pršelo a bylo 11 stupňů, tak začal přemýšlet, zda mám doopravdy dost teplého oblečení. Déšť zmizel a když jsme dojížděli k Nyborgu, tak bylo již pěkně slunečno. Je to městečko na začátku jednoho z větších mostů Storebæltsbroen, který spojuje dva ostrovy Dánska. Nádherné, malé, tiché, čisté město – hned bych tam chtěl bydlet.
Přejezd přes most byl jedinečný zážitek a v podvečer jsme dojeli do Kodaně. Ubytování jsme měli tentokrát zajištěno v hostelu – Danhostel Copenhagen Amager. Malý pokoj s patrovou postelí a sociálky společné. Každopádně snídaně jsou tam super. Rozhodli jsme se, že ještě zajedeme se podívat na chvilku do centra Kodaně. Nejprve byl trochu oříšek si koupit v automatu správnou jízdenku a vůbec zjistit, jak se taková jízdenka na několik jízd má označit. Pak přijel vlak metra. Byl totálně plný mladých, po otevření dveří se začalo rozléhat techno. V každém voze byly zavěšeny samé repro bedny, v prostředním voze byl DJ, který pouštěl hudbu. Vlak chvilku stal na zastávce a po čase se rozjel dále. Zajímavá příhoda ale nastala během odjezdu. Při zavírání dveří vypadla prázdná pivní plechovka na nástupiště. U nás by tam zůstala. V Dánsku ale starší paní vzala plechovku a vyhodila jí do koše – sci-fi. V centru jsme byli na chvilku, povečeřeli jsme a vrátili jsme se zpět na hostel.
Druhý den jsme začali na stejném náměstí – Kongens Nytorv. Z něj je velice blízko do ulice Nyhavn. Je to asi nejhezčí ulice s původní zástavbou a s kanálem v Kodani. Mimo jiné odplouvají z ní i vyhlídkové lodě. Toho jsme využili a jeli kolem Opera House k Malé mořské víle, pak kanály k královského zámku zpět do Nyhavn. Opět doporučuji, podle mě dost dobrá příležitost jak poznat velkou část města a je to s výkladem. Z ulice Nyhavn jsme šli směrem k radnici. Radnice byla otevřena. Mimochodem, zatímco v Německu je skoro vše zpoplatněno, v Dánsku jsme většinou neplatili na parkovištích, v řadě případů byl vstup zdarma. Nedaleko radnice je zábavní park Tivoli. Je tak kýčovitý, až je krásný. Škoda, že s námi nebyly děti. Na druhou stranu bychom zde utratili asi dost peněz. Posledním cílem byla návštěva kruhové věže Rundetaarn. Je zajímavá tím, že v ní nejsou schody a autem by se dalo vyjet skoro nahoru :-). Ale výhled byl nádherný, dokonce byl vidět most Öresundsbron, který spojuje Dánsko a Švédsko. A večeře neměla chybu.
Po dvou dnech strávených v Kodani nás čekal nejmenší přesun a to pouze přes most do Malmö. Nechtěli jsme ale tak rychle opustit Dánsko, tak jsme rozhodli, že ještě navštívíme křídové útesy Møns Klint. Při jízdě po dálnici z daná země skoro nic nevidíte, jak již jsme zjistili v Polsku, tak byla zvolena cesta po okresní cestě. Jeli jsem co nejblíže kolem moře. Vesničky byly úchvatné a v řadě z nich se prodávali super domky. Nevím, čím se tam živí, ale určitě by se tam dobře bydlelo.
Mimo jiné jsme se zastavili ve městě Stege.
Útesy Møns Klint se nacházejí na východní straně ostrova Mön. Příjezd vede po lesní cestě. Na konci je parkoviště a budova, kde se nachází restaurace, prodejna suvenýrů, kino a “hravé” muzeum pro děti. Jelikož je parkoviště nahoře, tak nás čekalo nejdříve cca 400 schodů dolů a na zpáteční cestě nahoru. Dole u moře se docela špatně chodí po kamenech. Chce to dobré boty, nejlépe kotníkové. Útesy jsou doopravdy z křídy, až dole jsem pochopil, proč všechny děti, které šli proti nám nahoru byly pomalované :-). Nahoře je bezbarierová stezka pro vozíčkáře, úschovna na kola, prostě jiný svět.
Cestou zpět je zajímavý most spojující ostrov Sjælland a Mön. Vyzkoušeli jsme tam takový na první pohled nic moc bufet a překvapil – pizza i sandwich byly obrovské, čerstvě upečené a výborné.
V Malmö jsme měli ubytování v hotelu Scandic St. Jörgen. Hotel je v samém centru. Abychom trochu ušetřili, tak jsme zvolili pokoj bez oken. Trochu jsme z toho měli strach, ale pokoj byl dobře řešen. Jedna strana měla stěnu z mléčného skla a osvětlení bylo příjemné. Na spaní tam byla absolutní tma a díky absenci oken i absolutní ticho. Problém byl trochu s parkováním. Cena za hotelovou garáž byla obrovská (tisícovka za den je celkem dost), auto jsme měli původně v jiné garáži, ale tam to nebylo o nic lepší. Nakonec jsme našli podzemní garáž cca 5 minut od hotelu za přijatelnou Švédskou cenu. Když jsem se vraceli z garáže do hotelu přes centrum města, tak na náměstích stavěli pódia. Shodou okolností na druhý den začínal v Malmö festival.
Malmö je město velikosti Ostravy, má cca 300 tisíc obyvatel. Do desáté hodiny vůbec nežije, ten pravý ruch města začíná až po této hodině. Město celkově žilo přípravou festivalu. Všude se dokončovaly pódia a stánky. Kolem centra Malmö vede kanál, což je příležitost využít opět vyhlídkovou loď a poslechnout si výklad o jednotlivých částech města a památkách. Asi největší dominantou je výšková budova ve tvaru šroubovice – Turning Torso. V podvečer začal festival. Na největších třech náměstích byla postavena pódia, jedno bylo určeno pro starší, u nádraží zase pro mladé. Docela jsme si to užili. Procházeli jsme od jednoho vystoupení ke druhému, dávali si oblíbené café latte a pivo, dokonce jsme si i na ulici zatančili na prastaré písničky ABBY.
Ráno jsme opouštěli Malmö, ale ještě dříve, než zamíříme směrem do Karlskrone, jsme se chtěli podívat na Oresund most. Proto jsme zajeli k moři, na západní část Malmö. Byla tam nádherná plovárna, ale v tento den byla plavání v moři pouze pro otužilé Švédky a kluky v neoprénech, kteří provozovali kiting. O kousek dále byla prodejna čerstvých ryb. Škoda, že jsme neměli ledničku v autě, byla to nádhera. A most – ten byl impozantní.
Kousek za Malmö je Trelleborg a jelikož tam byla řada DHL kamionů, které čekali na nalodění, tak jsem musel zastavit udělat fotku :-).
Na jihu Švédska se nachází samozřejmě turistické centra s plážemi. Otázkou je, jak často jde do moře ve Švédsku vůbec vlézt. Každopádně ovšem výlet s karavanem a s koly si představit umím. Nádherná příroda a samé cyklistické stezky jsou předurčeny k nádherné dovolené.
V podvečer jsme dorazili do přístavu Karlskrona. Jednalo se o poslední noc dovolené, kterou jsme měli strávit na trajektu mezi Švédskem a Polskem. Dlouhou dobu jsem čekali na připlutí trajektu a pak ještě na nalodění. Takovým trajektem jsme v životě ještě nepluli. Několik pater bylo určeno na auta a to včetně kamionů. Samozřejmostí byly restaurace, dětské herny, živá hudba atd. Výtah měl tlačítka pro 11 pater!!! a na 12.patro se šlo ještě pěšky po schodech. Trajekt plul cca 11 hodin do Gdyně.
V kajutě na 2.patře u motorů 🙂 jsme se docela dobře vyspali, pomohlo i české pivo, které čepovali v restauraci. Ráno jsme si dali kávu, vylodili jsem se ve Gdynii a pokračovali přes celé Polsko do Ostravy.
A doma nás čekal pes Nero, který měl ohromnou radost, že jsme se mu vrátili 🙂
Video: